Druhy
Existuje asi 300 druhů těchto rostlin. U nás se Clematis neboli plamének vyskytuje i ve volné přírodě celkem v pěti druzích. Známe plamének palčivý, plotní, přímý, vlašský a východní. Na našich zahradách se pěstuje pestrá paleta nejrůznějších kultivarů s rozmanitými velikostmi, tvary a barvami květů. Přes léto je nutné každodenní zalévání a pravidelné hnojení. Rostlinám vyhovuje světlé stanoviště, ovšem ne přímé, palčivé slunce. Dobře dělá plaménkům občasné mírné přisypání substrátu smíchaného s hrstí mletého vápence.
Plamének Jackmanův
Plamének Jackmanův je jeden z nejkrásnějších a nejoblíbenějších kultivarů plaménku díky svým bohatým a nápadným fialovomodrým květům. Vynikne hlavně jako solitérní rostlina na obrostlém sloupu nebo pergole. Kvete během celého léta. Patří mezi pozdní a velkokvěté plaménky. U těchto plaménků se odstraňují poškozené a odumřelé stonky ještě před pučením brzy na jaře a ostatní se zkrátí po zdravé pupeny. Doba kvetení je od června do září. Dorůstá výšky nad 4 m a šířky do 1 m. Rostlina je plně mrazuvzdorná, má ráda slunce až polostín. Řez se prování každoročně na jaře. Půda by měla být středně těžká, písčitohlinitá až hlinitá a středně vlhká. Barva listu je zelená. Barva květu fialová. Jde o popínavou rostlinu rychlého růstu. Nejvhodnější lokality: fasády, stěny, ploty, opěrné konstrukce. Speciální vlastnosti: dlouhé kvetení.
Clematis Montana
Clematis Montana roste opravdu rychle. Tato rostlina se často používá tam, kde zákazník vyžaduje rychlý růst a výrazné kvetení. Doporučuje se tedy tuto rostlinu používat na místa, u kterých nevadí, že budou během dvou let zcela zarostlá. V každém roce se doporučuje rostlinu seříznout, pak výrazněji kvete a drží tvar. Někdy je s ní celkem problém, pokud jste ji vysadili u dřevin – neúprosně jim totiž zaroste korunu a dřevina pak má co dělat, aby to vůbec přežila. Clematis Montana potřebuje oporu, ke které se může chytat. Může to být mříž, bambusové tyče, slabé laťky, síť, natažené provázky či lanka (třeba i nějaký keř či stromek, ale to je pak z toho obvykle nevzhledná houština). Na zdi, pokud by neměla extrémně velké nerovnosti a hrubost, by se však rostlina nechytla. S tímto druhem nemusíte dělat téměř vůbec nic, stačí zasadit a občas zalít.
Plamének vlašský
Plamének vlašský (Clematis viticella) je rodičem nejznámějšího okrasného hybrida Clematis x Jackmanni. Tato houževnatá liána patří k čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae), odtud zřejmě pochází i podobnost květů s ostatními rostlinami ze stejné čeledi, jako jsou sasanky (Anemone), pryskyřníky (Ranunculus), orlíčky (Aquilegia) a další nádherné zahradní, luční i lesní květiny. Rostlina se vyšplhá do výšky 4–5 m. Tato liána tak bez problému obroste zahradní altán či pergolu. Je bujnější než plamének zahradní, tedy hybridy s velkými, výraznými květy, a mírnější v růstu než plamének plotní (Clematis vitalba) a plamének horský (Clematis montana). Vyniká nejen svou vitalitou a odolností vůči chorobám, ale také silou růstu a bohatým a časným kvetením. Jeho květy jsou zvonečkovité, nicí, se čtyřmi okvětními plátky. Podle kultivaru kvete v odstínech červené, modré, fialové či bílé. Listy jsou složeny z 5–7 menších lístků. Tento plamének je nenáročný na půdní podmínky, roste i v chudé půdě. Vyžaduje slunečnou polohu, ale ne jižní úpal, proto je ideální západní strana. Potřebuje opěrnou konstrukci, po které šplhá. Před plamének pak vysadíme keře a trvalky, které přistíní nadzemní část (to všem plaménkům prospívá, není pak nutná zálivka). Barvy květů plaménku vlašského jsou většinou tlumených a pastelových barev. Tvary zde nalezneme od třepenitých přes klasické otevřené jednoduché, jako je například kultivar červeně kvetoucí ´Madame Julia´, ´Etoile Violette´ či jednoduše krásná ´Frankie´, vypadající jako popínavá sasanka. Romantické plnokvěté květy nese kultivar ´Purpurea Plena Elegans´ nebo ´Blue Light´ a elegantní zvonky vytváří kultivar s levandulovými květy ´Chats Worth´, s něžně modrými pak ´Emilia Plater´.
Plamének plotní
Plamének plotní je vytrvalá popínavá dřevitá rostlina dlouhá 6–8 m (liána). Listy má jednoduše lichozpeřené se 3–5 řapíčkatými lístky, lístky úzce vejčité až srdčité. Květenství jsou úžlabní nebo vrcholové vidlany. Okvětní lístky maní bělavou až bělavě nazelenalou barvu. Plodem je nažka s dlouhým zakřiveným, odstále chlupatým přívěskem. Vyskytuje se v křovinách, hájích, lesních lemech, na zahradách, v parcích, na plotech a zídkách, podél silnic a železnic. Doba květu je od 6 měsíce až do 9 měsíce. Plamének plotní patří mezi naše liány. Zahradní architekti ji používají na zahradách a v parcích k zakrytí nevzhledných míst. Za květu upoutá svými bílými květy a za plodu nápadnými nažkami s chlupatými přívěsky. V době květu voní po mandlích. Snadno se rozšiřuje větrem díky nažce s dlouhým přívěskem, proto lehce zplaňuje ze zahradních a parkových výsadeb. Všechny části rostliny jsou jedovaté, nicméně otravy jsou velmi vzácné. Při dotyku s listy dochází k podráždění pokožky. V minulosti se v některých zemích užívaly květy jako náhražka čaje. Primární rozšíření plaménku plotního není dostatečně vyjasněno. Zdá se, že původní je pouze na jižní Moravě, druhotně se rozšířil do ostatních částí Moravy a do Čech.
Jak na stříhání
Clematis nemusíme nijak výrazně stříhat. Jen pokud už prosychá, hlouběji jej seřízneme. Jinak u odrůd kvetoucích na jaře (květen/červen) postačí odstřihnout slabé výhony, odrůdy, které kvetou v létě, zastřihujeme pravidelně. Pro řez je se doporučuje jaro nebo podzim, záleží na úvaze pěstitele. Pokud by se letní plaménky neseřezávaly, byly by odspodu holé a kvetly jen ve vrchní části. Na zimu je nutné Clematis chránit vrstvou kompostu, na jaře kvetoucí druhy pak ještě před mrazem přikrýt chvojím, rákosovou rohoží, netkanou textilií a podobně. Na jaře rostliny přihnojíme Cereritem, později už hnojit nemusíme. U jarních druhů je vhodné odkvetlé květy i s prvním párem listů odstřihávat, tím si zajistíme množství dalších květů. Někdo květy nestříhá, protože chomáčky ochmýřených semen jsou velmi dekorativní. Je možné upravit jen část větví tak, aby dál kvetly, na zbytku pak ponechat semena. Vzhledem k tomu, že se tím rostlina dost vyčerpává, je dobré ji po odkvětu přihnojit. Pokud se stane, že plamének začne odumírat, pravděpodobně bude zasažen chorobou Phoma clematidina (vadnutí plaménku). Původcem této choroby je houba, proto rostlinu postříkáme fungicidem. Na jaře pak postřik ještě opakujeme. Někdy se stane, že nám čerstvě zasazená rostlina začne vadnout a vypadá, že se neuchytila. Rozhodně ji hned nevyrývejte. Nechte ji na stanovišti, v případě velkého sucha ji zalijte. Většinou se po počátečním šoku vzpamatuje ještě tentýž rok, nejpozději v roce následujícím.
Opora na Clematis
Nejlepší čas pro výsadbu je jaro nebo podzim, rostlinu ale můžeme vysadit kdykoli během roku, kromě mrazivých a velmi horkých dní. Vysazujeme asi půl metru od budoucí opory, pokud vysazujeme více rostlin vedle sebe, počítáme s rozestupem nejméně 40 cm. Pro plamének je nutné si připravit jámu minimálně 50 x 50 cm, do ní dáme nejdříve vrstvu štěrku (8–10 cm), teprve potom sypeme zeminu smíchanou s kompostem. Clematis má rád půdu bohatou na vápník, ten mu můžeme dodat smícháním zeminy s hrstí mletého vápence. Sazenici zahrneme o 10 cm výš, než byla zasazena v kontejneru. Půdu pevně přimáčkneme a pečlivě zalijeme, rostlinu přivážeme k opoře. Pro plamének vybíráme teplé a slunné místo, může být i polostín, kde zároveň musíme zajistit zastínění, vlhko a chlad pro kořeny. Nejlépe ho ochráníme polštáři jiných trvalek nebo zahrneme vyšší, nejméně pěticentimetrovou vrstvou kompostu, případně posekané trávy. Clematis nikdy nevysazujeme na severní stranu.
Plamének se dá pěstovat u plotu, a to na drátěnce podobné té pro révu. Ke každému plaménku lehce zapíchneme drát chráněný bužírkou, který v horní části ohneme a zahákneme za horní vodorovný drát. Rostlina se hned odspodu drátu přidržuje a tím jej i sebe fixuje. Pak už stačí jen malý kolíček na prádlo, kdyby se některý výhon oddálil. Na podzim místo složitého vymotávání a vystříhávání stačí plamének u země odstřihnout, ohnutý drát vyháknout, a je hotovo. Samozřejmě u plaménků jarních se toto nedělá, ty vedeme po stabilnějších oporách, nejlépe se k tomu hodí dřevěné nebo hotové mřížky pevně ukotvené, aby odolaly většímu větru.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Biz